Poměr dlhu k HDP a jeho vývoj
Jak se měnila česká dluhová pozice za posledních deset let a jak se Česko srovná s ostatními členskými státy EU
Přečíst článekPřehled konvergenčních kritérií eurozóny a toho, jak Česko splňuje nebo nesplňuje jednotlivé požadavky pro přijetí eura
Maastrichtská kritéria se zrodila v roce 1992, když evropské státy podepsaly Smlouvu o Evropské unii. Jednalo se o jasné požadavky pro členské státy, které chtěly přijmout společnou měnu — euro. Kritéria nejsou jen čísla na papíře, jsou to reálné ukazatele zdraví národní ekonomiky.
Česká republika se o přijetí eura zajímá dlouhodobě. Jsme členem EU od roku 2004 a máme tedy závazek, že se připravíme na přechod. Jenže realita je taková, že splnit všechna kritéria najednou je složité — a o některých se vede politická debata, zda je vůbec vhodné je splňovat.
Každé kritérium měří něco jiného — jsou to ukazatele makroekonomické stability a fiskální odpovědnosti
Maximální přípustná míra inflace je 1,5 procenta nad průměrem tří nejlépe si vedoucích zemí. Česko se s inflací pasuje. Během covidu jsme zažili prudký nárůst cen. Teď se situace stabilizuje, ale v roce 2021-2022 jsme byly jednoznačně nad limitem.
Poměr státního dluhu k HDP nesmí překročit 60 procent. Česko dlouhodobě držíme dluh pod touto hranicí — okolo 45 procent HDP. Je to jeden z důvodů, proč máme slušný rating u ratingových agentur a proč se nám dobře půjčuje na mezinárodních trzích.
Deficit státního rozpočtu musí zůstat pod 3 procenty HDP. Tohle je věc, která se Česku daří slušně — máme skoro vždy deficity pod touto hranicí. Výjimkou byla pandemie, kdy byly schodky větší, ale teď se vracíme do normálu.
Dlouhodobé úrokové sazby nesmí překročit 2 procenta nad průměrem tří zemí s nejnižší inflací. Toto kritérium souvisí s důvěrou na trzích — čím více trh věří, tím nižší jsou úroky, které státu nabízí.
Česko se nachází v zajímavé pozici. Na jednu stranu máme velmi zdravý poměr dluhu k HDP — to je náš největší trumf. Nechceme skončit jako Řecko, které se za své vysoké dluhy dlouhé roky trestalo nižšími investicemi a horší kvalitou života. My se tomu vyhýbáme disciplinovanou fiskální politikou.
Na druhou stranu máme potíže s inflací. Nejde jen o nás — cena energií a zemědělských produktů vzrostla všem. Česká centrální banka na to reaguje zvyšováním úrokových sazeb, aby ochladila ekonomiku. To není příjemné pro ty, co si půjčují na dům, ale je to nutné.
Dluhopisy České republiky se prodávají v pořádku. Investoři věří, že si je necháme splatit. Rating máme A nebo A+ v závislosti na agentuře — to je docela dobré. Nejde o AAA jako třeba Švýcarsko, ale je to solidní střední pásmo.
Nejsou to jen čísla — jsou to rozhodnutí, která ovlivňují každého z nás
Vysoké ceny energií se dorazily do inflace. Když jsi malá středoevropská země bez vlastních ropných zdrojů, cítíš každý skok ceny na světových trzích. To vede k vyšší inflaci, kterou pak musí řešit centrální banka.
Udržet schodek pod 3 procenty HDP je pro demokracii těžké. Politici chtějí sliby plnit — více peněz na zdravotnictví, penze, vzdělání. Jenže vydání bez příjmů vede k deficitu a dluhům. Potřebujeme moudrost říci ne.
Úrokové sazby se musí sblížit s průměrem eurozóny. Když má eurozóna nízké sazby a my vysoké, investor si vybere eurozónu. Musíme být atraktivní — to znamená nízkou inflaci a vysokou důvěru.
Přijetí eura není jen technická otázka. Je to rozhodnutí vzdát se vlastní měny. To má příznivce i odpůrce. Bez politické vůle se to nestane, bez lidské podpory se to nemá smysl dělat.
Když stát potřebuje peníze, nevypůjčuje si je v bance. Místo toho vydá dluhopisy — v podstatě půjčovné lístky. Investor si koupí dluhopis, peníze dostane stát, a za pět nebo deset let si investor vezme své peníze zpět plus úroky.
Česko vydává dluhopisy pravidelně. Když jsou naše dluhopisy poptávanější, ceny rostou a my se můžeme půjčovat za nižší úroky. Je to jako kvalitní půjčovník — když se chováš odpovědně, lidé ti rádi půjčí a levněji.
Právě proto je důležité, abychom splňovali Maastrichtská kritéria. Když investor vidí, že stát má nízký dluh a rozpočet pod kontrolou, chce mu půjčit. A když si nás všichni chtějí půjčit, máme silnou pozici. Můžeme si dovolit větší investice do infrastruktury, vědy a vzdělání.
Budoucnost není psaná — je to otázka našich voleb a globálních trendů
Česko nemůže vnutit si euro. Evropská centrální banka neudeělá výjimky. Nebo splníme kritéria, nebo ne. Nejde se domluvit na nějaké společné hlasitosti.
Realismus také znamená uznat, že některá kritéria jsou těžší než jiná. Inflaci nemůžeme snadno kontrolovat — záleží na energiích, potravinách a globálních trendech. Ale můžeme kontrolovat náš rozpočet. To je na nás.
Přijetí eura by nebylo zázrakem. Mělo by výhody — lepší obchodní podmínky, méně kurzových rizik, větší integraci. Ale mělo by i nevýhody — ztrátu flexibility v měnové politice, závislost na rozhodnutích Franfurtu.
Maastrichtská kritéria nejsou pouhé abstraktní čísla. Jsou to zásady, které zajišťují stabilitu celé eurozóny. Když jeden stát skončí s obrovským deficitem a dlouhem, postihuje to všechny. Němci a Holanďané proto trvají na tom, aby byla kritéria opravdu splňována.
Česko si stojí dobře v oblasti dluhu a rozpočtové disciplíny. To jsou naše silné stránky. Potíž je s inflací a úrokovými sazbami — věci, které nejsou vždy pod naší kontrolou. Globální trhy, energetické ceny, geopolitické napětí — to všechno hraje roli.
Jestli a kdy budeme mít euro? To se teď neví. Politické rozhodnutí bude možné, až budeme splňovat všechna kritéria. A to vyžaduje kombinaci šťastného načasování, dobré politiky a trochy štěstí s globálním prostředím.
Prozatím víme jedno: Česko má na to, aby byla stabilní ekonomikou. Otázkou je, chceme-li a potřebujeme-li euro, nebo je nám koruna dost dobrá.
Tento článek slouží čistě vzdělávacím a informačním účelům. Nejedná se o investiční poradenství ani o doporučení k finančním rozhodnutím. Informace zde prezentované jsou založeny na veřejně dostupných datech a publikacích. Ekonomické situace se mění dynamicky a údaje v tomto textu mohou být zastaralé. Před jakýmkoliv finančním rozhodnutím se vždy poraďte se kvalifikovaným finančním poradcem nebo ekonomem. Česká národní banka a Ministerstvo financí zveřejňují nejaktuálnější data na svých oficiálních webových stránkách.